Finance ve vztahu

Pokud jste s někým dlouhodobě ve vztahu, určitě přemýšlíte nad budoucností, do které je zahrnuto třeba společné bydlení, ale také i finance, protože když spolu budete žít, je třeba si rozdělit, jak a kdo a co se bude platit. Objeví se úplně nové položky, které však budou společné, a proto je důležité probrat, jak se dané položky budou vůbec platit. Kdysi se to řešilo tak, že se udělal společný účet a manželé měli automaticky všechny vydělané peníze společné. To je dost nepraktické, a proto se to v dnešní době už málokdy praktikuje, což je na jednu stranu dobře. Je třeba, aby oba měli svoje vlastní peníze na svoje vlastní potřeby, protože pokud to tak kdysi bylo, lidé zapomínali sami na sebe a na to, že nějaká část peněz je jejich a vlastně mají právo na to si něco za ty vydělané peníze koupit.

Také se naopak mohlo stávat, že jeden z manželského páru se o finance staral a přivlastňoval si tak větší část peněz a ten druhý vlastně neměl nic i přesto, že část peněz jeho byla.  Naštěstí je toto dnes opravdu rarita a lidé mají svoje vlastní účty. Jak to tedy vymyslet tak, aby bylo vše férové? Kromě dvou účtů, kde má každý svůj jeden, kam mu chodí jeho příjmy, je dobré si nechat vytvořit společný účet, ze kterého se budou platit položky spojené s oběma ve vztahu – nájem, jídlo, elektřina,…

Zkrátka položky, ve kterých figurují oba dva. Je jich více, pokud bydlíte spolu. Na tento účet se tedy budou posílat peníze z každého účtu. Bude se posílat stejná částka, kdyby došlo k rozpadu vztahu, ať se částka může rozdělit rovnoměrně napůl nebo kdyby se cokoliv stalo. Je dobré si vytvořit ještě jeden účet – spořicí účet. Tam se také bude posílat předem domluvená stejná částka pro oba. Tento účet bude sloužit jako záloha, kdyby se cokoliv stalo či jako šetření na nový gauč, auto,… I takto se dá domluvit a vidíte, že je vše fér.

Pokud chcete řešit vztahové problémy, začněte u vlastních rodičů

Stále se vám nedaří vyřešit vaše partnerské problémy a řešení jako by se vám sama vyhýbala? Máte pocit, že je to vše až neřešitelné? Stále hledáte problémy ve vašem vědomém výběru partnera nebo v samotném partnerovi? Pokud si stále dokola probíráte, co jste měla udělat jinak, co jste si řekli a kde je vlastně chyba, většinou se nikam nedoberete. Podvědomí je to, kde je potřeba začít a to nás vede k rodičům.

Během prvních tří let života jsou pro malé dítě rodiče celým světem. Od nich a jejich lásky k němu, se odvíjí prakticky celý svět. A právě tady začíná ta potíž. Je to, jako bychom po narození dostali šuplíček s cedulkou láska. Do něho vkládáme úplně vše, co se v interakci s rodiči stane. Nedokážeme rozlišit, že by nás někdo neměl rád, ublížil nám nebo se k nám nechoval ideálně. Nevíme totiž, jak takový ideál má vypadat. Nedokážeme rozeznat ani dvojsmysly nebo pochopi, že „on to tak nemyslel“ či vidět to, že má někdo špatnou náladu a to jak se k nám zachoval, se nás vlastně netýkalo.
Pokud se k nám tedy někdo v dětství chová nepěkně, automaticky si to zařadíme do šuplíčku láska a v dospělosti očekáváme, že pokud nás někdo miluje, bude se k nám automaticky takto chovat. Nastavíme si jakousi vlastní vnitřní rovnici, podle které budeme mít představu, že čím víc se k nám bude partner takto chovat, tím víc nás vlastně miluje.

Proto pokud si vy sama nebo vaše kamarádka neustále hledáte partnery, kteří mají omezující a násilnické sklony, podívejte se prvně na to, jaké jste vlastně měla dětství. Byla jste svědkem násilí v rodině? Omezovali vás rodiče? Šetřili na vás nebo vám nebyli schopni projevit lásku? Teprve až dojdete k tomuhle uvědomění a budete schopny s tím pracovat, muži které si přitahujete do vlastního života, se začnou měnit.
Pokud si své dětství nepamatujete, zkuste si promluvit s rodiči a zeptat se přímo jich. Přímo vám asi neřeknou, zda bylo něco v nepořádku, ale mnohé lze vyčíst mezi řádky.
Nikdy není pozdě své problémy a nedořešené emoce začít řešit.

Oni se nezmění

Čas od času slýcháme v televizi o ženách, které se na poslední chvíli vzepřely svým násilným partnerům a spolu s dětmi se ukryly, zažádaly o rozvod a konečně mohly volně dýchat… Nikdy jsem ale neslyšela o babičce nebo dědečkovi, kteří by se vzepřeli svým násilným dětem či dokonce vnoučatům. A přitom je to reálná situace.

Domácí násilí je nebezpečné hlavně v tom, že jde o rodinu a oběť si tak velmi často odmítá připustit, že se něco děje, nebo si říká, že se násilník změní. Nezmění. Čím víc se bude oběť snažit vyhovět požadavkům a poddávat se, tím víc se bude násilí stupňovat. To platí pro všechny případy. Když se ale jedná o rodiče či prarodiče, je to ještě trochu jiné. Starým a nemohoucím osobám je násilníkem často vtloukáno do hlavy, že jsou neužiteční a neschopní, že můžou být vlastně rádi, že se o ně někdo postará. Násilník se v nich snaží vzbudit představu, že jsou na obtíž. Také se často objevuje vyhrožování tím, že nebohý důchodce zůstane úplně sám. A toho se senioři obávají často ze všeho nejvíc. Představa, že už nikdy neuvidí svou rodinu, a že se o sebe časem nebudou moci sami postarat, je často vede k tomu, že svým potomkům raději odevzdají důchod a jsou jim po vůli. Často se za vzniklou situaci stydí a viní se z ní – jsou to přece oni, kdo potomky vychovali.

Jakoby už toto psychické týrání nebylo dost, přidává se v některých případech i týrání fyzické. Člověk si o seniorovi s monoklem, nebo odřeninami často řekne, že asi někde spadl, je už přece slabý. Málokoho napadne, že mu to mohl způsobit syn, nebo dcera.

Jakoby už fakt samotného fyzického i psychického týrání nebyl dosti děsivý, existuje ještě jeden faktor, který situaci zhoršuje. Někdy totiž senior vyhledá pomoc, ale je brán na lehkou váhu. Lidé, kteří by mu mohli pomoci, si řeknou, že je senilní a neberou ho vážně. A když se na situaci podívají, spokojí se s prohlášením seniorových potomků o tom, že se nic neděje a nebohý důchodce je zkrátka popletený.

Pomoci se seniorům může dostat na lince Bílého kruhu bezpečí. Jejich telefonní číslo je: 116 006. Je možné se jim dovolat i na čísle 257 317 110. Lidé zde seniorům věří a jednají bez předsudků. Opravdu pomáhají.