Hry a zábava

Ano, každá hra má především pobavit. Bohužel to ne všechny dokážou a je to poté i podle povahy člověka. Ten, kdo neumí prohrávat, by neměl hrát ani na akordeon. Hry jsou ve velké většině případů pro více hráčů. Jistě, já vím, že je zde také pasiáns, který si může hrát každý sám, ale já zde píši, že ve velké většině případů. Buďto mohou být jen dva, například šachisté, nebo více hráčů. Zde se to už pak nazývá kolektivní hra, ze které se může stát kolektivní sport. Nejrychlejší kolektivní hrou je hokej, o tom není sporu. Otázka však zní trochu jinak. Je to ještě v některých případech vůbec hra?

Tuhle otázku si musím položit vždy když rozhodčí jezdí kolem hráčů kteří do sebe mydlí hlava nehlava. Z hokeje tak přešli na rohování neboli box a publikum fandí. To se líbí spoustě lidem, protože kdyby to nebyla pravda, byla by sportovní hala naprosto prázdná. Jenže když to divák chce, tak se milí dospělí hokejisté do sebe s chutí pustí. Někdy se ptám, zda je za tuto trapárnu nějaký příplatek, protože jinak to nechápu. Cožpak skutečně nejde bojovat sportovně a slušně? Asi ne a obzvlášť u hokeje, kde vás soupeř narazí na mantinel, až ucítíte játra v žaludku. To se pak není co divit, že někdo vypění.

Na fotbale nejsou sice pranice mezi soupeři tak časté, ale rozhodně tu nechybí. Hráči se místo praní raději snaží simulovat. Kde, jaký dotek se pro ně stává naprosto hroznou a nepochopitelnou události a pokud rozhodčí provinilce na místě neodpráskne, hrozí mu inzultace. Hráč se pro jistotu válí po zemi, předstírá nevím, co a není si možná vědom toho, že to může být výkon třeba i na Oscara. Proto má většina lidi raději hry klidné, bez nějakých excesů. Takže sedí u stolku a poulí oči a černobílou plochu s figurkami a v duchu si říkají, že jako jo, jako dobrá, ale on by to hrál jinak. Máte také nějakou oblíbenou hru?