vodní baterie

Ano, má to společnou vodu. To je to nejdůležitější na celé planetě. To jak s ní „homo sapiens“ zachází je zase jiná kapitola a tu zde nebudeme probírat. My se podíváme na jinou věc a tou budou kohoutky neboli vodní baterie. Pokud se nad tímto pojmem pozastavuje češtinář, musím mu dát za pravdu, že správně má být vodovodní a ne vodní. Ale pokud je tento termín použit nesprávně, nemá smysl to zde řešit. Nám půjde především právě o baterie. Mimochodem u mne nedávno pracoval instalatér, který zatvrzele používal výraz baterky, takže ono slůvko vodní asi nebude zase tak od věci.

Nuže, k věci samotné. Vodovodních baterií je velmi hodně druhů. V současnosti se staly běžné pákové, které tím vytlačily ty staré klasické s kolečky. Ty se však ještě koupit dají, když si koupíte baterii v retro stylu.

Pokud si však někdy budete kupovat jinou, tak si všimněte, že mezi spoustou druhů jsou značné cenové rozdíly. Je to dáno množstvím parametrů a pokud chcete levnější, pamatujte, že asi budou mít kartuše z plastu. To je vevnitř takový aparátek, kterým se reguluje přítok vody a ty méně kvalitní se po nějaké době stávají slabě nefunkční. Začínají kapat a podobně. Kartuše keramická vás možná i přežije.

Hlavně si před koupí podívejte na rozteč, protože si sice koupíte baterii krásnou, ale na určené místo si ji nenamontujete a ani za nic. Rozteč je to, co si změříte obyčejným metrem mezi oběma trubkami, tedy teplou a studenou vodou. U nás to bývá v drtivé většině případů sto nebo sto padesát milimetrů. Jak kde.

Otázka designu je nejošidnější. Zde radit nelze, protože máme každý jiný vkus. Prostě a jednoduše si kupte to, co se vám nejvíce líbí. Vždyť se na ni budete dívat každý den, a to nejen jednou. Takže koupit si nějakou nevzhlednou potvoru jistě jaksi postrádá smysl. Takovou byste doma určitě nechtěli.